Už to bude pár let (a neptejte se kolik, nebylo by to slušný :-) ), co jsem ochutnala medovník. Byla to láska na první sousto. Je divný, že mě vlastně nikdy nenapadlo ho upéct. Až před pár měsíci, když jsem u sklenice medu našla recept. Rozhodnutí bylo okamžitý, ale s realizací to bylo horší.
Medovník je strašlivě jednoduchý, ale chce to aspoň trochu plánovat, tak aby byl rozleželý ve správném okamžiku. Mně se to zrovna nepovedlo. Měl být na pondělí, ale s ohledem na logistické a technické potíže při realizaci (no, prostě v obchodě neměli zkaramelizovaný kondenzovaný mléko a já neplánovaně musela vařit klasický kondenzovaný mléko) jsem nabrala lehký skluz. Takže jsem v neděli večer zjistila, že ještě zdaleka není připravený a musela přistoupit k záložnímu plánu. Na pondělí jsem narychlo upekla banánovou buchtu (mimochodem, je výborná :-)) a medovník byl až ve středu. Správně tušíte, že to vůbec nikomu nevadilo. Dokonce se našli i odvážlivci, kteří ze středeční snídaně hned chtěli udělat další tradici. Naštěstí jsem se už poučila z dřívějších chyb a nedala se. Takže moje doporučení, plánujte, plánujte, plánujte!

