Pařížský dort

Už hrozně dávno jsme se s kolegyní domluvily, že upeču dort na (jestli si dobře pamatuju) devadesátiny její babičky. Téma bylo Paříž. Říkala jsem si: "Paráda, vychází to na dny volna, to to krásně v pohodě upeču." Návrh dortu jsem měla celkem brzo a hrozně se těšila na jeho realizaci. Jenže, znáte to, realita je vždycky trochu jiná než plány.

Rodiče se rozhodli, že zrovna ten samý týden pojedou na dovolenou, a že bych jim mohla pohlídat psa. Naši bydlí v domku se zahradou, takže na hlídání se vždycky stěhuju k nim, v bytě by se Maxíkovi moc nelíbilo. No co, péct teda budu u nich. A tady přichází první jenže. Máma nemá pro pečení dortů vybavenou kuchyň, takže pěkně všechno sbalit a převézt. Probrala jsem všechny šuplíky, který v kuchyni mám, a vzala všechno, co by se jen trochu mohlo hodit. Byly toho dvě obrovský tašky.

S rodičema přišlo i druhé jenže. Měla jsem zafixováno, že se vrací až v neděli. Paráda, v sobotu dodělám dort, v neděli ráno ho předám a ještě stihnu uklidit. Ehm, ve čtvrtek mezi řečí při telefonátu s mámou zjistím, že se vrací už v sobotu. Takže do toho největšího bordelu při dokončování. Já se snažím dodělat dort, táta se snaží vybalit. No řekněte, kdo by se při tom nepohádal.

No a třetí jenže nachystalo počasí. Takový vedro! Kdo by to byl řek, že v červenci bude takovej hic ;-). Jestli jste v poslední době někdy nadávali na vedro, tak vězte, že u trouby a při práci s fondánem jsem nadávala násobně víc.

Takže nápad i plán byly výborný. Při realizaci to bylo peklo. A výsledek sice není ideální, ale v rámci možností je myslím celkem ucházející.

Lavor ganache