Zcela neočekávaně jsem si teď dala takový italský víkend. Začalo to už ve
čtvrtek, kdy se kolegyně vrátila z dovolené v Itálii a přivezla nám ochutnávky.
Mňam, mňam, Dorot díky. :-) Páteční večer jsem strávila přípravou Tiramisu, v
sobotu ho pořádala. No a dneska tu mám Cantuccini.
Původně jsem měla na pečení naplánované úplně něco jiného, ale včera při
hovoru nad Tiramisu jsme se dostali na "takové výborné trvdé piškoty, taky
dělané podle Itala" a že bych je prý mohla upéct. Večer mi mailem přišel
odkaz a já zjistila,
že je to něco, co jsem chtěla péct už na Vánoce, ale nějak na to nezbyl čas.
Takže změna je život, původně naplánované pečení jsem o týden posunula a vrhla
se na Cantuccini.
Cantuccini jsou tvrdé piškoty plné oříšků podobné sucharům. Italové je
namáčí do vína vin Santo, prý se chutě výborně doplňují. Někdy si to zajedu do
Toskánska potvrdit. :-) I samotné jsou ale výborné, jen to chce dobré zuby. ;-)
Ráda bych na konec dodala, že k psaní popíjím vin Santo a Cantuccini do něj
namáčím, ale mám tu jen domácí citronádu a piškoty jsou zabalené na zítřejší
snídani.
Recept je jako Tiramisu podle
Emanuela Ridiho.
Recept:
Ingredience:
2 vejce
250 g krupicového cukru
125 g loupaných mandlí
125 g neloupaných mandlí
125 g lískových oříšků
250 g hladké mouky
½ prášku do pečiva
citronová kůra
Postup:
Vejce vyšleháme s cukrem a citronovou kůrou, přidáme mandle a ořechy,
kypřící prášek a prosátou mouku. Ze směsi vypracujeme těsto, na plechu s
pečícím papírem vytvoříme z těsta 2 stejné válečky a rozmáčkneme, tak aby byly
vysoké cca 2 cm a široké 8-10 cm.
Potřeme rozšlehaným vejcem a pečeme v předehřáté troubě na 180 stupňů asi 25
minut.
Ještě za tepla nakrájíme na stejně široké proužky (později ztvrdnou a už se
krájet nedají), necháme vystydnout.
Cantuccini vydrží hodně dlouho, třeba měsíc (pokud je někdo nesní dřív :-)
). Čím jsou starší, tím jsou tvrdší.