Tajemství poštovní schránky

Vždycky když otevírám poštovní schránku, cítím příjemné očekávání. Říkám si, že tam na mě třeba čeká něco pěkného. No, většinou je schránka prázdná. Dřív jsem v ní nacházela účty, ale čím dál tím víc účtů chodí jen elektronicky, takže schránka je častěji úplně prázdná. Když je prázdná, nejsem zklamaná. Začnu se hned těšit na další den. A pak jednou se v ní přece jen něco objeví - pozdrav z výletu, nebo dovolené, předplacený časopis, vzkaz od sousedů... To se pak příjemné očekávání změní v radost a zbytek dne je nějak příjemnější. 

Pohled od dvouletého synovce :-)

Pyšná Janička ...

Před čtyřmi týdny jsem na facebook napsala:

"Pratele, dlouho jsem o tom premyslela, ale proste na sebe musim usit bic...

Takze tu jeden verejny zavazek:
Ode dneska 4 tydny budu dodrzovat slow-carb dietu (6+1). Za kazdy den, kdy dietu porusim, poslu 500 Kc na charitu.

Uff, bud to zabere, nebo me to bude stat strasne moc penez..."

A jak to dopadlo? Dobře, ale chvílema jsem měla na mále... :-)

Nudný život...

Ve středu večer jsem se vracela z hospody, kde jsem jako obvykle vypila tak dva litry vody, a něco jsem si uvědomila. V hlavě to znělo asi takhle: "Nekouřím, nepiju, dodržuju striktní dietu, sportuju minimálně 4x týdně a to všechno zcela dobrovolně. Jak jsem se (píp) do tohohle stavu dostala?" Znělo mi to pak v hlavě ještě několik dní. Před pár lety by mě něco podobnýho ani nenapadlo a teď jsem nakonec musela konstatovat, že se mi v tomhle stavu celkem líbí. Nuda, co? Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží. :-)